Zrod nového
typologického
druhu
staveb

Zrod automobilismu v Československu na začátku 20. století přinesl nejen novou formu osobní svobody, ale i nový stavební druh – garáž. V městském prostředí se začínají objevovat první nájemné hromadné garáže, architektonicky i provozně propracované objekty, které slouží nejen k parkování, ale poskytují široké spektrum služeb – dílny, umývárny, čerpací stanice, obchody či autopůjčovny. Zároveň se prostory využívají jako zázemí pro drobnou výrobní a řemeslnou činnost.

Ikonickým příkladem byly tzv. Grand Garage v obloucích Negrelliho viaduktu v Praze, kde sídlilo několik menších dílen, jednou z nich byla pražská firma Velox, která zde provozovala „Grand Garage“ pro 50 automobilů a 100 motocyklů, ve své době exkluzivní a největší garáže Rakousko-Uherska. Sestrojilo se zde dokonce i jedno z prvních letadel.

Mimořádná adaptace lehké industriální struktury dala vzniknout prostoru, který svou logikou předznamenává dnešní koncept DOCKS – modulární jednotky s přímým automobilovým přístupem, kombinující podnikatelské zázemí, parkování, servis a skladování.

Moduly o velikosti v řádech desítek metrů čtverečních navazují na tradici městských dílen a provozoven první republiky. Tehdy bylo běžné, že drobní řemeslníci sídlili na městských periferiích či ve dvorních traktech činžovních domů – v přízemních prostorech orientovaných do dvora nebo v malých přístavcích. Fungovaly tam truhlárny, zámečnické dílny, ševcovské provozy nebo opravny strojů, tedy činnosti, které často kombinovaly výrobu, sklad i zázemí v rámci jediného prostoru.

Stejnou logiku dnes přebírá DOCKS: kompaktní modul je ideálním zázemím pro drobnou výrobu, servis, skladování, podnikání. Prostor, který byl kdysi přirozenou součástí dvora nebo městské periferie, dnes získává novou podobu v moderním areálu – bezpečném, udržitelném a připraveném pro potřeby současného města.

Po roce 1948 nastává v oblasti motoristické infrastruktury zlom. Nový režim potlačuje individuální vlastnictví i živnostenské podnikání – dva pilíře, na nichž garážové stavby meziválečné éry stály. Automobil se stává výjimečným statkem, vlastnictví vozu je administrativně kontrolováno a přístup ke garáži se mění na improvizaci.

Přesto společenská poptávka sílí. Vznikají kolonie řadových garáží budovaných svépomocí – typicky na periferiích měst, často bez architektonické koordinace. Tyto „garážové ulice“, vzniklé v rámci akcí Z nebo družstevní výstavby, se staly svébytnou součástí městské struktury a dodnes představují prakticky jedinou dostupnou alternativu menších skladovacích či provozních prostor. Jejich typologie je však uzavřená, neškálovatelná, z dnešního pohledu neflexibilní a energeticky neefektivní.

Po roce 1948 dochází k zásadní proměně také v oblasti drobné výroby a podnikání. Živnosti, které za první republiky běžně sídlily v přízemích činžovních domů, dvorních traktech nebo malých městských areálech, byly postupně zrušeny či zestátněny. Truhlárny, zámečnické dílny, ševcovské provozy či opravny strojů, které fungovaly na ploše desítek metrů čtverečních a kombinovaly výrobu, sklad i administrativu v jednom prostoru, se ocitly mimo oficiální ekonomiku.

Nový režim soustředil výrobu do velkých státních podniků a průmyslových areálů, zatímco drobná řemesla a samostatné podnikání byly potlačeny. Městské čtvrti tak přišly o svou jemnou síť provozoven, které byly součástí každodenního života a nabízely přirozenou blízkost služby či výroby.

Sametová revoluce přinesla zásadní obrat – návrat svobody, individuální iniciativy a podnikání. Přirozeně chvíli trvalo, než se ekonomika transformovala do tržního prostředí a společnost si našla nový rytmus. S rozvojem živností, malých firem a služeb začala postupně narůstat i poptávka po odpovídajících prostorách.

Jenže segment menších jednotek v měřítku desítek metrů čtverečních, kombinujících výrobu, skladování a administrativu, se v nových podmínkách prakticky nevytvářel. Realitní trh nabízel velké haly, sklady či komerční nemovitosti, ale chybělo něco mezi – flexibilní a dostupný prostor pro moderní podnikání menšího měřítka.

Současně, s rostoucí vyspělostí ekonomiky a životní úrovně, začala být stále výraznější také poptávka po osobních skladech. Nedostatek prostoru ve městech i domácnostech jasně ukázal, že tento segment na trhu chybí. Důkazem této potřeby je nejen rostoucí nabídka pronájmu lodních kontejnerů, ale i postupná integrace fenoménu self-storage ze zahraničí, který se v Česku začíná prosazovat. Na rozdíl od klasického self-storage však DOCKS nabízí možnost drive-up přístupu přímo k modulu, vlastnickou strukturu a především univerzálnější využití – nikoli jen další sklep, ale plnohodnotný prostor pro skladování, práci i podnikání.

Od svého počátku nebyly řadové garáže výhradně parkovacími objekty. Již tehdy se v jejich interiéru usazovaly drobné dílny, osobní sklady či provozovny. Tento víceúčelový charakter se promítl do jejich užívání i dnes – nikoli jako výsledek promyšlené koncepce, ale spíše jako důsledek absence jiné alternativy.

Současně se zásadně proměnil i význam automobilu. Z luxusního statku se stal každodenní dopravní prostředek, který člověk potřebuje mít především dostupný, nikoliv uzavřený v chráněném boxu. Primární funkce garáže – ochrana vozu – tak dnes tvoří pouhý zlomek jejího skutečného využití.

Tento rozpor odhaluje typologickou chybu: prostor, který je stále označován jako garáž, již dávno neslouží své původní roli. V urbanistickém kontextu pak představuje nevyužitý potenciál – areály řadových garáží se staly spontánními provozními dvory, avšak bez adekvátní architektonické kvality, flexibility a energetické efektivity.